Láska – Velikonoční vigilie

Homilie z vigilie Zmrtvýchvstání Páně 2012 ve farnosti Nadějkov:

Slyšel jsem o knězi, který každé kázání zakončoval citací z 1. listu Korinťanům, onou slavnou pasáží o lásce. Věřící z toho byli poněkud unaveni. Když se často mluví o lásce, a to způsobem povrchním a levným, pojmu „láska“ to příliš nepřidává.
Slavíme vigilii Zmrtvýchvstání Páně a já se přes již zmíněné odvážím kázat o lásce a použiji při tom slova svatého Pavla, protože v nich můžeme najít klíč k tomu, co jsme slavili v posledních dnech a co slavíme o této slavné noci.
Měli jsme před očima Ježíše, který projevuje lásku až do krajnosti: Daruje se v eucharistii, myje apoštolům nohy, jde vstříc utrpení, nezastaví se ani před bolestnou smrtí.
Naslouchejme slovům apoštola Pavla a mějme při nich před očima Ježíše:

Láska je shovívavá, dobrosrdečná, nepyšní se. Mysleme na Ježíše, který se sklání k nohám apoštolů, pokorně jako služebník – nohy myje i Jidášovi.

Láska nemyslí jen a jen na sebe. Mysleme na Ježíše, který daruje svůj život v eucharistii, láme svůj život, jako se láme a rozdává chléb; obětuje se, abychom my byli zachráněni.

Láska se nevychloubá. Není v ní nic sobeckého. V Janově evangeliu Ježíš říká: „Nikdo mi nemůže život vzít, ale já ho dávám sám od sebe.“ To znamená, že měl plnou moc nad svým životem. A teď si představme, že když po něm posměšně pořvávají: „Jiným pomohl, ať zachrání sám sebe!“, když lotr po levici volá: „Jsi-li Syn Boží, zachraň sebe i nás!“, když je vybízen: „Sestup z kříže!“, že by se Ježíš rozhodl zjevit svou slávu a božskou důstojnost a sestoupil by. Demonstroval by svoji moc. Zahanbil by všechny své nepřátele.
Pravá láska ale podle sv. Pavla nemusí za každou cenu zářit ve slávě, „chlubit se“ tím, co jí náleží. V Ježíši Kristu dokonce božství uneslo i hanbu, znetvoření a vysvlečení z veškeré viditelné slávy. Taková je láska. Tak daleko je ochotna jít pro hříšníky, pro naši záchranu. V tom je její velikost.

Láska se nerozčiluje, zapomíná, když jí někdo ublíží, všechno omlouvá. Mysleme na Ježíše, který se na kříži modlí za své katy, za ty, kdo ho odsoudili a vydali, za všechny ty posměvače kolem kříže: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

Láska všechno vydrží. Vydrží muka kříže, samotu, opuštěnost, bolest.

Láska nikdy nad nikým nezoufá. Lotrovi po pravici říká: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ To je dílo milosrdenství. Láska je větší než naše hříchy, než největší zlo, než všechno zlo. Pro každého je šance, pro nikoho není pozdě. Jen je potřeba se svěřit Ježíši, jako to učinil lotr po pravici. „Budeš se mnou v ráji.“ Ráj znamená být spolu s Ježíšem, být spolu s Bohem.

Krásný hymnus svatého Pavla končí zvoláním:
Láska nikdy nepřestává. A to slavíme této noci. Láska je živá, Kristus je živý!

Když jsme byli pokřtěni, byli jsme jako ratolesti napojeni na vinný kmen – Krista, jehož vztah k nám krásně vyjadřují slova, která jsme četli ve 4. čtení z knihy proroka Izaiáše: „I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj.“
Pán nás nikdy neopustí, my neopouštějme jeho. Stali jsme se Ježíšovými přáteli. Pečujme o toto přátelství, je to skutečné bohatství, poklad, sláva člověka a skála, kterou nic nepohne.