„Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.
Znám svoje ovce a moje ovce znají mne.“ Jan 10,11.14
„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese mnoho ovoce…
Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně…“ Jan 15,5-6
V době velikonoční nám církev nabízí krásné obrazy z tradice Izraele – evangelia o Dobrém pastýři a Vinném kmeni. Dobrý pastýř i vinný kmen je Ježíš, my jsme v těchto podobenstvích hledané ovce, opečovávané ratolesti.
Jsme ujišťováni, že ze strany Boží o nás bude dobře postaráno. Dobrý pastýř se před ničím nezastaví, aby své ztracené ovce našel. Pro jejich záchranu je ochotný se pro ně zcela nasadit, darovat jim život. Z tohoto daru pak vyrůstá vzájemný vztah lásky vyjádřený slovem „znát“, jímž se v bibli vyjadřuje důvěrné společenství. Ratolestem zase nikdy nebude chybět životodárná míza z vinného kmene. Člověk je zván: „Zůstaňte ve mně, zůstaňte se mnou.“
Vztah mezi člověkem a Bohem je však spíše než důvěrným společenstvím dramatem neustálého vzdalování se od Boha, skrývání se, stavení hrází míze proudící z kmene. Dějiny spásy jsou plné napětí mezi Boží věrnosti a pošetilostí člověka, který od Boha utíká. Pastýřova věrnost je neoblomná, kéž by naše pošetilost vzala co nejdříve za své.
A inspirací by nám mohlo být moudré vyprávění pro děti o králíčkovi na útěku:
Byl jednou jeden králíček, co chtěl utéci z domova…
Pověděl mamince: „Uteču pryč.“ „Jestli utečeš,“ povídá maminka, „poběžím za tebou. Protože ty jsi můj malý králíček.“
„Poběžíš-li za mnou,“ povídá malý králíček, „stanu se rybou v pstruhovém potoce a uplavu ti.“
„Staneš-li se rybou v pstruhovém potoce,“ řekla máma, „já se stanu rybářem a chytím si tě.“
„Staneš-li se rybářem,“ odpověděl malý králíček, „já se stanu balvanem na skále vysoko nad tebou.“
„Staneš-li se balvanem na skále vysoko nade mnou, řekla jeho maminka, „já se stanu horolezcem a vyšplhám kamkoli, kde budeš ty.“
„Staneš-li se horolezcem,“ řekl malý králíček, „já se stanu květinkou v tajné zahradě.“
„Staneš-li se květinkou v tajné zahradě,“ řekla jeho máma, „já se stanu zahradníkem, najdu si tě a budu o tebe pečovat.“
„Staneš-li se zahradníkem a najdeš mě,“ řekl králíček, „proměním se v ptáčka a odletím pryč.“
„Proměníš-li se v ptáčka a uletíš mi,“ řekla máma, „já se stanu stromem, abys mohl přistát v mých větvích a mít ve mně své hnízdo.“
„Staneš-li se stromem,“ řekl malý králíček, „já se stanu plachetnicí a odpluji od tebe na moře.“
„Staneš-li se plachetnicí a odpluješ mi na moře,“ řekla jeho máma, „já se stanu větrem, budu foukat do tvých plachet a dopluješ do bezpečného přístavu.“
„Staneš-li se větrem a budeš foukat do mých plachet,“ řekl králíček, „já se přidám k cirkusu a uletím ti na létající hrazdě.“
„Když mi budeš chtít uletět na létající hrazdě,“ řekla maminka, „já se stanu provazochodcem a půjdu si vzduchem pro tebe.“
„Staneš-li se provazochodcem a půjdeš si pro mě vzduchem,“ řekl králíček, „stanu se malým chlapcem a uteču do domu.“
„Staneš-li se malým chlapcem a utečeš do domu,“ řekla jeho maminka, „já se stanu tvojí maminkou, vezmu tě do náruče a budu se s tebou mazlit.“
„Tak tedy,“ řekl malý králíček, „to nemusím nikam utíkat, mohu zůstat, kde jsem a být tvým malým králíčkem.“ A tak to i udělal.
„Dejme si mrkev,“ navrhla maminka.
Z knihy: „Králíček na útěku“ (The Runaway Bunny, Margret Wise Brown), podle obrázků Clementa Hurda překreslila paní učitelka Margita Šimečková. Volně přeložil bratr Zdík.
